Historie areálu Stará Aerovka
Historie celého areálu Stará Aerovka je bezprostředně spjata s historií českého a československého letectví. První roky po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byly mimo jiné provázeny bouřlivým rozvojem leteckého průmyslu. Výsadní postavení v této oblasti měla především Praha. Zejména v první polovině 20. let minulého století nové letecké závody doslova chrlily nové a nové prototypy dosahující světové úrovně. Toto období je neodmyslitelně spojeno s rozvojem pražských letišť, na nichž probíhala výstavba rozsáhlých komplexů moderních hangárů.
Továrnu AERO založil Vladimír Kabeš 10. ledna 1919 (od r. 1921 AERO, továrna letadel Dr. Kabeš). Tato druhá nejstarší česká letecká továrna začínala v zadním traktu čisticí stanice v Bubenči opravami letadel z první světové války. Z těsných bubenečských prostor se firma záhy přestěhovala do dřevěných staveb v Holešovicích, které nejprve pronajala a pak koupila od německé opravny letadel Al-Ma. Zásadní roli v budoucím vývoji firmy AERO sehrála zakázka na výrobu série licenčních cvičných dvojplošníků Brandenburg, kterých sestavila pod označením A-1 celkem 35 kusů. Tato zakázka umožnila, aby se firma mohla věnovat vývoji a konstruktérským pracem na vlastních prototypech. Prvním letadlem vlastní výroby se stal stíhací dvojplošník A-2. Uprostřed rozmachu závodu, v noci na 5. listopadu 1921 vypukl v továrně požár, který zničil truhlárnu, oddělení pro opravy automobilů a dílnu stavby prototypů. Některé provozovny závodu musely být následně pro nedostatek místa dislokovány do jiných částí Prahy.
Do tohoto historického období spadá rovněž výstavba prvních montážních hangárů firmy AERO v prostoru jihozápadní části jediného tehdejšího pražského letiště Praha–Kbely. Firma AERO zde v roce 1920 zbudovala první dvoulodní dřevěný montážní hangár o ploše 600 m2. Hangár padl v březnu 1921 za oběť požáru. Na jeho místě byl vzápětí vybudován prakticky totožný hangár určený k finálnímu sestavení a uložení zalétávaných letadel. Jedná se o dnešní hangár č. VI v areálu Stará Aerovka. V jeho bezprostřední blízkosti byla současně zahájena výstavba moderního zděného hangáru, který byl dokončen v roce 1922 (nejpozději 1923). Jedná se o dnešní hangár č. III areálu Stará Aerovka.
Firma AERO zažívala bouřlivý rozmach, který ji finančně posílil natolik, že si mohla v roce 1923 postavit uprostřed polí ve Vysočanech moderní tovární novostavbu. V té době měla přes 570 zaměstnanců a pod vedením šéfkonstruktéra Antonína Husníka vyráběla letouny Aero A-2 a později řadu letadel dopravních i vojenských. Továrna zaznamenala v konstrukci letadel několik československých prvenství. Jako první postavila stíhací letoun, čistě dopravní kabinové letadlo i první dvoumotorový stroj a také hydroplán pro pokusnou letku, která létala na jugoslávském pobřeží. Po celou dobu své existence továrna vyráběla také leteckou výstroj a výzbroj a hlavní její neleteckou činností byla produkce známých automobilů téže značky.
Prostory Aera na letišti ve Kbelích sloužily po celou tuto dobu k finální montáži letadel vyrobených ve Vysočanech po jejich transportu na letiště, k seřízení, vážení a uskladnění mezi jednotlivými zkušebními či zalétávacími lety.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se výroba továren i provoz letišť zcela podřídily potřebám německé armády. Vzhledem k potřebě rozšíření letištní plochy kbelského letiště pro německou pilotní školu vyvstala nutnost odstranění objektů zalétávacího oddělení firmy AERO. Posledním zalétaným letounem firmy AERO na tomto místě se tak stal 30. září 1940 cvičný Bücker Bü-131. Firmě AERO bylo přiděleno náhradní působiště na nedaleké východní straně letiště Letňany. V letech 1940–1941 sem byly přeneseny původní dva hangáry z kbelského letiště (č. III a VI) a navíc byly vybudovány zcela nové hangáry, které zde rovněž stojí až do současnosti (č. IV a V). Mimo hangárů a dílenských objektů byla v areálu vybudována i řada budov pro zabezpečení provozu a potřeby zaměstnanců (jídelna, kompresorovna, prádelna, sklady). Od svého vybudování areál sloužil pro finální výpravu letounů, jejich přípravu k záletu a k následnému předání zákazníkovi. Areál sloužil pro tyto účely i pro ostatní letecké výrobce v letňansko-kbelském regionu. První letouny zde byly zalétnuty v březnu 1941. Jednalo se především o typy Focke-Wulf Fw 189 a Siebel Si 204. Pro dokladování této fáze vývoje areálu je zásadní fotografie amerického průzkumného letounu z roku 1942. Až do jara 1945 zde probíhal provoz prakticky nerušeně. Teprve spojenecký nálet z 25. března 1945 poškodil jak objekty, tak zejména letištní plochu, na níž jsou stopy po kráterech patrné dodnes. Současně byla těžce poškozena i vysočanská továrna firmy AERO.
Po znovuvybudování továrních hal ve Vysočanech, znárodnění firmy AERO a jejím začlenění do koncernu Letecké závody a.s., došlo i k obnově provozu montážního a zalétávacího oddělení na letňanském letišti. Znárodněné Aero pokračovalo ve výrobě a v opravách letadel. Modifikované německé typy letadel byly vyráběny pro československé vojenské letectvo stejně tak jako pro civilní letectvo. Krátce po válce byl představen nový pozoruhodný tuzemský typ - vysoce výkonný dvoumotorový celokovový čtyřmístný letoun AERO 45. Až do počátku 50. let minulého století byly na letňanském letišti zalétány všechny poválečné typy letounů firmy AERO. Počátkem 50. let byl vybudován nový závod firmy AERO ve Vodochodech a vzhledem k vybudování zalétávacího letiště přímo v areálu AERO Vodochody zmizela i potřeba zalétávacího oddělení AERO na letňanském letišti. Areál ale nezůstal ležet ladem a nadále ho používala jako zalétávací zázemí letňanská Avia. Byly zde zalétávány především licenční dopravní stroje Iljušin/Avia 14. Takzvaná Stará Aerovka postupně putovala do správy podniku Rudý Letov a následně Leteckých opraven Kbely. Hangáry byly používány pro demontáž a drobné opravy vojenských letounů a pro výrobu přídavných nádrží. V 80. letech zde vznikaly i úpravy vozidel zabezpečujících provoz na letištích.
Obecně lze konstatovat, že se areál Staré Aerovky dochoval do současné doby ve vzácné celistvosti, kterou lze doložit mimo jiné porovnáním snímků amerických průzkumných letadel se současnými leteckými fotografiemi. Jedná se o zcela unikátní komplex staveb, které akcentují vývoj letištního stavitelství od období 1. světové války po konec 40. let dvacátého století. V případě hangáru č. VI se jedná o typickou stavbu z období první světové války z oblasti Rakousko-Uherska, hangár č. III představuje stavbu typickou pro střední Evropu počátku 20. let minulého století, hangár č. IV pokračování tohoto vývoje ve 30. letech a hangár č. V pak typickou stavbu německé školy (typ Junkers) vycházející z maximální úspory nedostatkových matriálů. Ve světě se dochovalo jen velmi málo staveb podobného typu a konstrukce, vždy se ale jedná pouze o jednotlivé letištní stavby z tohoto období. Není znám žádný podobný komplex, který by se dochoval v podobné celistvosti a původnosti.
Tato skutečnost je dána především historickým vývojem. Naprostá většina evropských měst, která byla centry leteckého průmyslu, utrpěla v letech 2. světové války rozsáhlé škody způsobené bombardováním či přímo pozemními bojovými operacemi. Terčem útoků byla velmi často právě letiště. Praha představuje v tomto ohledu naprostou výjimku. Pozemní boje se jí prakticky vyhnuly a zasažena bombardováním byla rovněž zcela minimálně. Válečné poškození objektů Staré Aerovky tak bylo zcela marginální. Zestátněný letecký průmysl zde mohl bezprostředně po 2. světové válce dále rozvíjet svou činnost. Tato okolnost byla pro uchování původnosti staveb opět velmi příznivá. Po celou poválečnou etapu byly investice do objektů zcela minimální a soustřeďovaly se pouze na běžné opravy.
Dochovaný komplex nejen prezentuje úroveň letištního stavitelství své doby, ale díky zcela mimořádné původnosti dává rovněž možnost seznámit se s dobovými pracovními postupy. Hangáry určené původně k montáži letadel mají dodnes původní vnitřní vybavení a zařízení, například váhu na letadla či vnitřní dřevěné ochozy s kancelářemi mistrů.
Díky tomu dnes představuje areál Staré Aerovky unikátní komplex prezentující architekturu spojenou jak s počátky československého letectví, tak s rozvojem letecké techniky v průběhu 2. světové války. Na jednom místě je možné se zcela bezprecedentně setkat se vzácně dochovanými stavbami typickými pro středoevropské letištní stavitelství let 10., 20., 30. a 40. Toto místo, kterým doslova kráčely dějiny československého letectví, by bez jakékoliv pochybnosti mělo zůstat zachováno pro budoucí generace.
Historie hangárů č. V a VI
K historii hangáru č. V lze uvést následující skutečnosti. V rámci budování nových prostor pro firmu AERO v letech 1940–1941 byl vybudován i tento hangár dokladovaný na snímcích z výstavby areálu (léta 1940/41) tak i na snímku spojeneckého průzkumného letounu z roku 1942. Jedná se o typizovaný hangár německé firmy Junkers, který je dokladem vývoje letištní architektury v letech 2. světové války.
Po rekonstrukci tento hangár díky svým rozměrům umožní uchování sbírkových bombardovacích a bitevních letounů a stíhacích bombardérů z období od 2. světové války až do 80. let minulého století. Jedním z vystavovaných letounů bude i nejcennější přírůstek sbírky Vojenského historického ústavu Praha za posledních 20 let. Jedná se o sovětský bombardovací letoun Petljakov Pe-2 z období 2. světové války, který se ve světových muzeích dochoval v pouhých třech exemplářích. Letoun, který za války nouzově přistál, se do sbírky Vojenského historického ústavu Praha podařilo získat z norského leteckého muzea Norsk Luftfartsmuseum v Bodo, které vlastní rovněž části několika letounů tohoto typu. V úzké spolupráci s kolegy z norského leteckého muzea proběhne v následujících letech celková renovace letounu, která bude probíhat přímo před zraky návštěvníků hangáru č. V. Vzhledem k tomu, že je tento hangár typickou ukázkou druhoválečné letištní architektury a bude v něm vystavena i řada unikátních letounů z období 2. světové války, je součástí projektu muzejního využití objektu rovněž realizace expozice věnované evropskému odboji v letech 2. světové války. Přímo v hangárech Staré Aerovky se naplno projevoval odpor a odboj českých techniků a dělníků proti nacistickému režimu. Tato kapitola z dějin českého odbojového hnutí bude zakomponována do širších celoevropských souvislostí. V souvislosti s hangárem věnovaným bombardovacímu letectvu bude zvláštní pozornost věnována historii norského odboje. Je-li totiž dnes v České republice již obecně známým faktem, že jedním z nejvýznamnějších činů evropského odboje byl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (operace ANTHROPOID), zůstává opomenuto, že jediným srovnatelným činem byla operace SWALLOW, tedy zničení závodu na výrobu těžké vody Norsk Hydro, které Německo zcela odřízlo od možnosti zhotovení atomové bomby. Obě nejslavnější operace uskutečnili českoslovenští a norští parašutisté vycvičení britskou SOE a vysazení z bombardovacích letounů. Právě historie použití bombardovacích letounů k vysazování diverzních skupin patří dodnes k méně známým kapitolám bojového nasazení tohoto typu letounů. Norský odboj navíc procházel velmi podobnými osudy jako ten český, včetně zkušeností s okupací, s budováním civilního i vojenského domácího odboje, zahraničních jednotek ve Velké Británii, ale i s vlastizrádci jako byl Quisling či Moravec. Uvedená Československá a Norská odbojová operace patří dodnes k nejslavnějším kapitolám historie boje evropských národů za svobodu a demokracii a bude expozičně pojata jako kombinace unikátních dochovaných sbírkových předmětů s moderními audiovizuálními výrazovými prostředky.
K historii hangáru č. VI lze uvést následující skutečnosti. První hangár firmy AERO k sestavování a zalétávání letadel byl vybudován na jihovýchodním okraji kbelského letiště v roce 1920. Již v březnu 1921 vyhořel a bezprostředně po jeho ztrátě byl na stejném místě vybudován nový dřevěný hangár totožné konstrukce jako předchozí. V průběhu výstavby nového areálu pro firmu AERO na jihovýchodním obvodě letiště v Letňanech byl ze Kbel přemístěn původní dřevěný hangár do nových prostor. Hangáry tohoto typu jsou fotograficky doloženy na území bývalého Rakouska-Uherska včetně českých zemí. Je tedy zjevné, že stavitelé vycházeli v roce 1920 z osvědčeného typu používaného již v samých počátcích letectví. V České republice jsou z tohoto období dochovány hangáry v areálu současného Leteckého muzea VHÚ ve Kbelích. Jedná se ale o modernější typ Wagner. Hangár č. VI je tak jedinečným dokladem letištní architektury, který nemá obdoby nejen v České republice, ale ani ve střední Evropě.
Po rekonstrukci bude tento hangár věnován historii výroby letounů AERO. Hlavními exponáty se stane čtveřice unikátních prototypů letounů firmy AERO.
Areál Staré Aerovky představuje unikátní komplex prezentující architekturu spojenou jak s počátky československého letectví, tak s rozvojem letecké techniky v průběhu druhé světové války. Po celkové rekonstrukci obou výše uvedených hangárů vznikne v areálu Stará aerovka ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha unikátní muzejní komplex vycházející z původního účelu jednotlivých budov, jehož součástí bude mimo jiné návrat historických letounů firmy AERO do místa jejich vzniku.